Hue

Třinácti hodinová cesta sleeper busem do Hue, byla super, jen teda spánek se moc nedostavil, takže při výstupu v 7 ráno jsme byli jak majzlé palicí. Pak se na nás klasicky vrhli taxikáři, které jsme blesku rychle odbyli, ušli 20 kroků a objednali si Grab na ubytování (cena byla pouze 25 Kč). 

Do ubytování jsme šli nějakými úzkými uličkami, což by nás za normálních okolností děsilo, ale po celých těch uličkách byla spousta dalšího ubytování a to nás uklidnilo. Největší překvapení nastalo, když jsme dorazili v 7:30 a paní majitelka nám řekla že  má jeden pokoj volný, jestli ho chceme, tak se můžeme hned ubytovat. V tu chvíli se nám chtělo skákat radostí dva metry vysoko a bylo nám celkem jedno, jestli byl pokoj takový nebo makový, brali jsme ho levou zadní.

Pak nám ještě udělala snídani za příplatek (38 Kč), kde si člověk mohl vybrat, buď z vajíček na různý způsob, nebo z banánových palačinek, různé druhy kávy a čajů a na konec jsme ještě dostali plný talíř nakrájeného ovoce. Po snídani jsme si dali rychlou sprchu a šli si dát šlofíka. 

Další dva dny jsme nic moc nedělali, neboť jedna z nás se necítila fyzicky dobře a procházení a zkoumání historického města jsme si nechali až na další dny.

Co jsme ale zvládli, bylo milé setkání na večeři s Ninou a Gi (pár z Francie). Večer s nimi utekl jako voda a tím, že po Vietnamu cestují rychleji než my, tak podle našich harmonogramů už na ně tady asi nenarazíme. Třeba možná v jiné zemi 🤞🏻.

Třetí den byl už konečně plný zážitků, nebo spíš už jsme se konečně vyhrabali z pokoje a šli jsme se podívat do Imperial City, kde jsme byli asi čtyři hodiny.

 To, že tam budeme tak dlouho, jsme fakt nečekali. Zaprvé bylo asi 50 stupňů na slunku a potili jsme dušu. Zadruhé ani jedna z nás totiž není žádný blázen do historie, ale areál byl tak velký a plný krásných staveb a zahrad, že nás to úplně uchvátilo a i přes velké vedro to za návštěvu rozhodně stálo.

 

Nejvíc se nám líbily bonsaje a samozřejmě jsme si představovali, že nějaké takové jednou budeme mít doma.

Následující den jsme se rozhodli jít podívat do místního nákupního centra. Když jsme tam vlezli, tak se na nás sem tam někdo velmi zvláštně podíval, protože turistů tam kupodivu moc nebylo a asi jim přišlo divné, proč se dvě bělošky toulají po jejich místním nákupáku.

Když jsme vyjeli do posledního patra, naši pozornost upoutalo malé zábavní centrum (spíš pro děti), kde se dalo jezdit na kolečkových bruslích. Po delší diskuzi, jestli tam vůbec můžeme a jestli to není divný, jsme sebrali odvahu a šli se slečny u vchodu zeptat, jestli je to i pro dospělé. 

Pro dospělé to bylo a navíc to stálo na neomezenou dobu asi za 50 Kč na osobu. No neber to!😁

Z Hue jsme se rozhodli jet vlakem směr další město - Da Nang. Ale o tom zase příště.