Hoi An

Znáte ten pocit, když se někam těšíte a pak to stojí za prd? Jo, tak díky bohu tohle nebyl náš případ. V městečku Hoi An jsme měli v plánu spoustu věcí a kupodivu všechny vyšly, a někdy i dokonce předčily naše očekávání. 

Bohužel ale cesta z Da Nangu do Hoi An už tak růžová nebyla. Pamatujete si,jak jsem říkala,že krátké přejezdy nám nejdou? Tak tento se vyvedl vážně skvěle. Přesun totiž měl trvat ani ne hodinku, ale co tomu předcházelo, to jsme fakt nečekali.

Zarezervoval jsme si místenky v mini busu a měl nás vyzvednout v 10.15 a víte, kdy dorazil? Ve 12.00 a aby toho nebylo málo,tak si řidič ještě dál pauzičku na cigárko a jelo se. Cesta nebyla nijak příšerná, když pominu to,že řidič hulákal skoro po celou dobu něco vietnamsky do telefonu a pak nás ještě málem nechal vystoupit na špatné zastávce. Ale dorazili jsme úspěšně do cíle, takže co víc si vlastně přát, ne? 🤦🏽‍♀️😁

Dalším maličko nemilým překvapením bylo ubytování. Schválně jsme si vybrali levnou vilku s bazénem, abychom se zrelaxovali a po celodenním trmácení po slunku mohli skočit do bazénu. No, naše vilka byl homestay a víte, kdo skákal do bazénu? My bohužel ne. Místo nás tam denně řádily hlučné a divoké děti majitelů. A třešničkou na dortu byl malý gekon, který nás skoro každou noc navštěvoval a poctil nás svým hlasitým hrdelním mlaskáním. Kdo z vás měl někdy tu čest pana Gekňu potkat a poslouchat, ví, že se v jeho přítomnosti vážně moc kvalitně spát nedá.

Ale už dost bylo toho negativního. Jak jsem zmínila na začátku, Hoi An nás opravdu mile překvapil.

Tohle městečko je známé tím, že jsou skoro všude krásné lampionky. Ty si tady můžete i vyrobit, my jsme si bohužel museli nechat zajít chuť, neboť by se nám v batohu určitě rozbili.

Další významné umění je tu keramika. My jsme se rozhodli navštívit Pottery Village, kde jsme si mohli vyzkoušet, jak se keramika dělá. 

Také jsme si připlatili i vstup do muzea a rozhodně to stálo za to. Nejen,že jsme se dozvěděli i něco víc z historie Hoi Anu, ale také tam měli z hlíny vytvořené miniatury významných budov z celého světa a to se nám líbilo úplně nejvíc.

V tento den jsme si zajeli ještě do jedné zapadlé kavárny, která je ale zároveň velmi blízko populárních Bamboo basket boat. Samozřejmě,že nás po cestě tam, lákalo mnoho místních,ať jdeme za jimi na loďku. My jsme se ale nedali a úspěšně dorazili na místo,kde jsme si dali kávu a smoothie a nakonec si zaplatili i jízdu na loďce. 

Vezl nás starší pán a bral to velmi relaxačně a to se nám velmi líbilo. Co už se nám líbilo o trošku míň, byla party na vodě,kde místní zpívali karaoke a turisti jim z dávali peníze. Bohužel to kazilo celý dojem a z klidné jízdy a přírody okolo už jsme toho moc neměli. Pán nás na závěr na lodi trošku potočil z čehož jsem se málem pozvracela.

Dalším skvělým zážitkem byl workshop, kde jsme se učili míchat typickou vietnamskou kávu. Pán nám říkal něco málo o historii kávy a také jak jejich rodina kávu vyrábí a připravuje. Nakonec jsme i dostali jako dárek filtr na kávu, který se nám snad podaří v celku dovést domů. 

Poslední den večer jsme vyrazili do Hoi An Memories Land, což je krásný areál, kde mají taneční a divadelní světelnou show. Celé malé městečko je tvořené krásnými domečky a všude jsou typické dekorace v podobě lampionu a květin.

V rámci lístku jsme měli i bufet,kde jsme se pořádně nadlábli. 

Od 17:00 až do 19:00 probíhala areálu na různých místech malá show, která nás navnadila na hlavní show. Ta trvala od 20:00-21:00 a moc jsme si ji užili. Ani jedna z nás nikdy nic takového neviděla. 

V Hoi An jsme si užívali i místní restaurace a kavárny se skvělou kávou a jídlem. Toto městečko rozhodně stojí za návštěvu. 

Teď už míříme směr Ho Či Min a jsme zvědavé, jak na nás zapůsobí.