Z rušné Hanoje jsme se brzy, a velmi rády, přemístili do klidnějšího města na severu Vietnamu jménem Sapa.
Cesta trvala asi šest hodin, ale pro nás byla velmi příjemná, protože jsme poprvé jeli luxusnějším autobusem, kde jsme měli každá svou kabinku s postelí a závěsem.
Takže jsme si i zdřímli a zastávky na záchod se taky díky bohu konaly, neboť tady se vám bohužel může stát, že vám třeba zastaví maximálně jednou, takže pokud máte močák o velikosti lískového oříšku, tak vám přejem hodně štěstí.
V Sapě jsme původně měli být ubytované čtyři noci u místní paní z kmene Hmong, ale nakonec jsme tam zůstali pouze dvě noci. No, co vám budu povídat, luxus to nebyl.
Lidé jsou tu chudí a podle toho i místní ubytování vypadá, zase to ale byla zajímavá zkušenost. Bohužel nám moc nevyšlo počasí, byla pořád mlha a taky pršelo.
V jedné věci se na nás ale štěstí usmálo. Potkali jsme skvělou holčinu a teď už naši kamarádku Lisu, která pochází z Ukrajiny. Hned jsme si všechny padly do oka, sdíleli jsme si své zážitky a názory na život.
Paní majitelka nás první večer pozvala k sobě na večeři, kterou jsme sdíleli s její rodinou a místním dělníky. Původně jsme si říkali, že to bude super a dozvíme se toho víc o místní kultuře. Bohužel realita byla jiná a všechny tři (my a Lisa) jsme tam seděli jak zaražený prdy, protože paní domácí mluvila s ostatními vietnamsky. Často bylo vidět, že komentují i nás a my jsme nerozuměli ani ň. Takže tohle byla první a taky poslední společná večeře, na kterou jsme kývli.
Další den jsme si všechny nazuli gumáky a šli jsme společně s jednou místní paní na prohlídku okolních vesnic.
Viděli jsme (i na úkor mlhy) rýžová pole, která se akorát připravovala na výsadbu. Narazili jsme i na stádo krav, které se klouzalo v bahně směrem dolů do údolí.
Paní nám říkala, že dříve bylo zvykem vdávat se už v patnácti letech a muži si ženy vybírali tak, že je unesli a daná žena musela zůstat u nich doma a měla 3 dny na rozmyšlenou, jestli se chce za toho muže vdát nebo ne.
Viděli jsme i spoustu skromných domků a chatrčí, kde lidé žijí a jejich výstavba a zlepšování je jejich každodenní náplní. Tento den nám připomněl, jak vděčné můžeme být za náš život.
Po dvou dnech jsme se tradiční vesničku rozhodly opustit a vydali jsme se směr Sapa město. Tady vám dva dny bohatě stačí. Najdete tady spoustu hezkých kaváren, restaurací a obchůdků.
My jsme původně chtěli navštívit i slavný Fan Si Pan, ale bohužel byla pořád mlha a za 60 dolarů na osobu nám to přišlo za špatného počasí úplně zbytečné.
Na co jsme si ale museli zvyknout a ignorovat to, bylo neskutečné množství žen, prodávajících různé náramky a taštičky. I když jim člověk pětkrát slušně řekne: ,,Ne, děkuji." , stejně ho pak dál pronásledují. Takže za nás je nejlepší je úplně ignorovat a jít dál, protože kdybychom si od každé z nich měli něco koupit, tak se můžeme rovnou obrátit a jet zpátky domů, protože bychom se nedoplatili.
Sapu jsme brali velmi relaxačně, protože pak nás čekal čtyřdenní výlet na motorkách v oblasti Ha Giang, ale o tom zase příště.
Komentáře
Okomentovat