Hanoi

Přejezd do nové země, nezačal úplně nejlépe. 

Naše cesta směr Hanoi začala na Krabi, odkud jsme přeletěli do Bangkoku. No a protože my přece nebudeme zbytečně utrácet peníze za jednu noc v hotelu, rozhodli jsme se, že budeme čekat 10 hodin na náš druhý let. A řeknu vám,že větší blbost jsme udělat nemohli. 

Původně bylo v plánu,že projdeme kontrolou a přespíme někde na koberci v teple blízko gatu. To nám bohužel nevyšlo. Na letišti jsme totiž zjistili,že potřebujeme ověřit vízum do Vietnamu a paní nám řekla,že máme přijít až ve 3 hodiny ráno. Takže jsme se najedli a místo toho,abychom pokračovali směr security, jsme si ustlali pod mega ledovou klimatizací na pár židlích a v podstatě jsme vůbec nespali. Noc nám oživil i rachot uklízeček, které o půl noci strojem drhli a čistili podlahu.

Takže po nulovém spánku jsme dorazily v 8 ráno do města plného troubení a šíleného provozu.

Prvotně jsme chtěli najít autobus z letiště, abychom zašetřily nějakou kačku, ale s našima vykojenýma mozkama to nešlo. Takže na jediné, co jsme se zmohly bylo zajistit si data do telefonu, abychom si mohly objednat Grab. 

Do hotelu jsme dorazily v pořádku, a za co jsem velmi vděčná, že jsme si na první dny dopřály malý luxus a hlavně, že jsme měly zaplacenou i snídani, neboť co bychom tady po ránu sháněly by mě vážně zajímalo 😅.

Další úkol bylo vybrat peníze - bankomaty VP Bank a TP Bank nemají žádné poplatky takže výhra 💪🏻. Největší výběr mají 5 milionů (necelých 4500 Kč), a tím, že se tady platí všechno hotově, dokonce i ubytování přes booking, jsme těch milionů musely mít do zásoby trošku víc.

Když jsem držela tolik bankovek a tolik milionů v ruce, přišla jsem si jak královna 😂😂. Hlavně to je poprvé a naposledy, co že mě bude ze dne na den milionář ( nebo třeba jednou nám ta Sportka kápne do kapsy) 

Další den jsme se šli podívat trošku po památkách, na prezidentský palác a na nějaké markety. 

Jen pro to,abychom se dotaly do komplexu s Ho Chi Mininovým muzeem, jsme musely projít ochrankou jak na letišti, bez zahalených ramen vás tam také nepustí a pokud budete chtít navštívit i Pagody, tak samozřejmě i zahalit kolena. A platí tam dokonce zákaz žvýkaček.

Celé město na nás působilo hodně dojmem že jsme cestovaly v čase, tak do 70./80. let v Česku do komunismu, ne že bychom ho některá z nás zažily, ale takhle bych si ho zhruba představovala.

Lidé jsou zde velmi odtažití, dívali se na nás stylem ,,co tady hledáme". A co si budem, po Thajsku to byl velký šok. V hlavním městě jsme také očekávaly davy turistů, které se nekonaly, a kromě centrální části se suvenýry, jsme si připadali tak, že jsme v Hanoi jediné bělošky, což pro nás bylo velmi zvláštní. 

V Hanoi jsme taky poprvé v životě zkusily smlouvat o cenu oblečení. Na to že nám smlouvání moc nesedí k povaze a máme pocit, že ty lidi okrádáme 😅, tak aspoň o trochu se nám cenu podařilo srazit 😁

Ani jednu z nás neoslovují velká města plná shonu, takže si nemyslím že Hanoi zařídíme na místa, kam bychom se chtěli někdy vrátit.