OSTROV KOH SAMUI

 Za těch pár týdnů, co jsme v Thajsku, můžu říct, že jsme s přesuny z místa na místo neměly žádné větší problémy a zatím nám všechno hezky vychází. Přejezd z Koh Tao na Koh Samui sice proběhl dobře,ale pár mini karambolů na cestě se událo.

Prvním z nich bylo porušení naši zásady číslo jedna - nevrhat se mezi davy turistů a radši si počkat, až opravdu bude čas nastoupit na loď. Jenže borďa v přístavu nás svým halekáním, že už je čas nastupovat, tak vystresoval, že jsme podlehly a stouply si zbytečně do fronty a půl hodiny jsme tak i stát zůstaly, protože se před námi připravovala na odplutí ještě jiná loď.

Vše dobře dopadlo a dokonce se našly i fajn místa k sezení. Ty jsme vzápětí hned opustili, protože loď se houpala tak moc, že hrozilo, že hodíme šavli (i s kinedrylem již dávno v bříšku). 

Skoro celou plavbu jsme zůstaly na zadní části lodi, kde na nás sice stříkala voda, ale aspoň nám bylo dobře. Po mírném chaosu v přístavu jsme našly i náš taxi, který jsme si zarezervovaly přímo na lodi. Pan taxikář, i když úplně nevypadal, že ví název našeho ubytování, nás úspěšně dopravil na místo.

Na ubytování nám dělají společnost mini mravenci, ale jinak je moc krásné. Máme zdarma vodu a to se cení. 

A co jsem vůbec nečekala od Thajska - jak moc pohodlné postele jsme zatím měli. Nevím, jestli máme štěstí, ale spí se nám tu krásně. ( Pokud teda nezmiňuju ubytování v přírodě, tam je to něco jiného a spalo se nám hrozně.)

Kámen úrazu nastal, když jsme došli na pláž a ta větší citlivka z nás dvou zjistila, že je údajně voda špinavá a začala všechno kritizovat. Naštěstí nás napadlo se přemístit blíž k místnímu baru, kde jsme vypozorovat, že lidi v podstatě díky vysokém písku chodí po vodě a museli jsme to zkusit taky.

Bylo to boží a voda byla najednou čistá a my jsme si konečně začali pořádně uvědomovat, že máme být vděční za to, že tu můžeme být. 

Sice jsme se trošku připekly, ale to nám nezabránilo v návštěvě místního night marketu, kde jsme si dali skvělou rýži s masem a famózní palačinku. Všechno je to tady o dost levnější než na Koh Tao.

Celkově je tu klidnější provoz a mají tady chodníky!

Další den jsme se vydaly na průzkum okolí. Viděly jsme na mapě, že máme v blízkosti nějaké menší chrámy v čínském stylu, tak jsme to šli vobčíhnout. Šly jsme takovými zapadlými uličkami, takže jsme ani nevěděly, jestli jdeme dobře. A pak se nám najednou jeden z nich zjevil. Úplně uprostřed ničeho. Nikde ani živáčka, tak jsme zuly boty a šli se podívat. 

Mu Ko Ang Thong National Park

Přes getyourguide jsme si dva dny předem rezervovali tour do národního parku. Neměli jsme žádné očekávání, protože obě víme, jak to chodí. Tour může být velmi chaotická a lidi otravní.

Pár otravných lidi se našlo, ale nic nám zážitek nezkazilo, protože takovou krásu jsme dlouho neviděli. Navíc po mnoha deštivých dnech jsme byly opravdu vděčné za nádherné počasí. 

Vyjeli jsme v devět ráno z přístavu a čekalo na nás občerstvení v podobě banánových mufinů a svěží vody. Cesta trvala asi dvě hodiny, protože loď jela až překvapivě pomalu. 

Na první zastávce jsme měli na výběr. Buď se jí koupat a nebo jít na výšlap. No a co bychom to byly za boriny, kdybychom se válely na pláži.

Takže jsme začali stoupat po nekonečných schodech. Trasa nabízela celkem 5 zastávek a i šestou bonusovou. Na páté jsem si myslela, že to nedám a hodím šavli, protože šplhat do prudkých schodů v pravé poledne v 37 stupních není až zas taková sranda. Naštěstí vše dobře dopadlo a my jsme úspěšně vyšplhaly až do cíle, kde nás místní profesionální thajský pán na 50x vyfotil. 

Výhled byl dechberoucí a my jsme se šťastné vydali na cestu zpět.

Po zdolání vrcholu, na nás na lodi čekal chutný oběd - klasika ve formě rýže, rozpadající se kuřecí maso, nakládaná zelenina a meloun jako sladká tečka

Na další zastávce jsme se vyprdli na prohlídku jezera a místo toho jsme se hned převlékli do plavek a šli šnorchlovat. Viděli jsme neskutečně krásné ryby a některé byly i dost velké, takže máme zážitek na celý život. Jen je škoda, že korály jsou v podstatě mrtvé a celkově fuč. Voda ale byla nádherně tyrkysová. 

Pláž za chvilku sice vypadala jako veřejné koupaliště a na břehu se shromažďovalo víc a víc lidí, naštěstí ve vodě jich bylo méně a tak nám to zážitek nezkazilo.

Na cestu zpět jsme dostali malý desert v podobě piškotové buchty plněné krémem, která na naši Mila oplatku fakt nemá, ale po potápění nám kručelo v břichu a tak do nás padla raz dva.

Národní park je turistická atrakce a jezdí se sem podívat dost lidí, ale díky skvělé organizaci jsme se po celou dobu cítily, že máme osobní prostor a dostatek času prozkoumat a vidět vše, co jsme chtěli.

Takže tento výlet můžeme jen a jen doporučit. 

A takovýto západ slunce jsme měli před hotelem.