OSTROV KOH LANTA

Na Lantu jsme si vyhradily 8 dní a rozdělily jsme je mezi dvě ubytování. Přemýšlely jsme nad tím stejně jak nad Sardinií, že bude dobré být 4 dny na jednom místě a 4 dny na druhém. Ale ani jednu z nás nenapadlo se podívat, že ostrov má pouze 30 km na délku, a že není vůbec potřeba bydlet na dvou místech.

První ubytování bylo v Old Townu, což bylo krásné, ale projdete to tak během hodinky, takže jsme si hned na druhý den rezervovaly skútr, ať jsme trošku mobilní a i něco vidíme.

Další den ráno jsme vyrazily na místní BUTTERFLY FARM. Je to malá rodinná farma, kde pečují o zachráněná zvířata a pěstují spoustu plodin. Dostaly jsme skvělou komentovanou prohlídku, kde jsme se dozvěděly jak se zpracovávala rýže, jak se získává kaučuk, a které bylinky se skvěle hodí do jídla.

Po cestě zpátky jsme záhlédly Lanta Zipline. No a jedné z nás mrdlo (Evka) a musela si to jít hned vyzkoušet. Byly to sice tři jízdy na různě dlouhých lanech, ale na zkoušku to stačilo. Dostaly jsme potom hned vodu a čerstvé ovoce.

Během dalších dvou dní jsme vyrazily zase k plážím, když už jsme na tom ostrově, kde nastala velmi trapná situace. Chtěla jsem se převléknout z plavek a tím, že nejsou na pláži žádné záchody či kabinky, nebo tak něco, tak jsme to řešily starou metodou pod ručníkem. Všechno probíhalo v klidu, až na poslední fázi, kdy jsem si navlékala kalhotky a vítr ze mě udělal Marylin Monroe. 

Další trapný zážitek byl večer, kdy jsme šli už domů z restaurace a v botě se mi zachytila větvička. Já teda hned měla pocit že po mě leze hejno pavouků, takže jsem nohama začala rozhazovat tak, že to vypadalo, že stepuju.

Pak jsme se přesunuly na vrchní část ostrova do ubytování KeeReeLay. Prostředí okolo resortu bylo moc krásné a byly jsme ubytované v takovém růžovém domečku.

Po předchozím sdíleném ubytku to byl docela upgrade, teda než nastala noc. Začali zde vylézat tak velcí gekoni a ještěři, že dostat se zpátky dovnitř, vyžadovalo rychlý sprint ke dveřím a potom rychle zavřít, aby nám tam nic nevlezlo.

No a ještě onen večer nás čekal další traumatický zážitek. Chtěli jsme pouze jít pěšky do obchodu a pak zase zpátky. Po cestě tam bylo všechno v pohodě, ale co na nás čekalo po cestě zpátky, no horor. Cestu nám zkřížili čtyři psi, obě dvě jsme nevěděly, jestli pokračovat a jít, a nebo to otočit a zaplatit si taxi ať nás odveze.

Takže asi během té minuty přemýšlení, se všichni psi otočili na nás a pomalu šli k nám, a my se nenápadně otočily a chtěly jít pryč. To evidentně taky nebyl dobrý nápad, neboť psi se začali rozbíhat k nám a my jsme se udělaly jedinou věc, která nás napadla, rychle jsme se rozběhly a začaly ječet o pomoc. Sice jsme udělaly tu největší kravinu, ale když máte pocit, že vám jde o život, tak moc nepřemýšlíte, ale jednáte. 

Naštěstí zrovna projíždělo dost motorek a vše dobře dopadlo, ale tady jsou opravdu psy ty největší snivě. Pak u nás uprostřed silnice zastavily dvě paní na motorkách a snažily se nám radit, co dělat a jak kolem nich projít. My jsme to ale rozhodně nechtěly absolvovat znovu, tak jsme si stopli taxi, které jelo kolem. Za těch 200 metrů si řekl 100 bathů a my jsme byly vděčné, že jsme v pořádku.

Nejhorší na tom je, že jsme na tohle vůbec nebyly připravené, nikdo o tom nemluví. Buď máme prostě smůlu a jiným lidem psi nic nedělají, anebo o tom asi není dost cool psát.

Takže pokud se chystáte do Thajska, na potulné psi si dávejte fakt bacha a snažte se vyhýbat bočním uličkám, kde spíš bydlí místí a nic moc tam není. Nejlepší je, mít skútr a nebo si prostě zaplatit za taxi, když třeba bydlíte dál od centra.

Ale aby toho negativního nebylo moc, na Koh Lantě jsme jely i na výlet - 4 ISLANDS - a navštívily jsme místní ostrůvky. Počasí nám sice moc nepřálo, ale potápění bylo neskutečně krásný, přišly jsme si jako v akvárku. Během dešťové přeháňky jsme na jednom z ostrovů dostali i vynikající oběd - rýži a kari (jak jinak) - a nakonec jsme si tam i šli zaplavat. Voda byla totiž po dešti příjemně teplá.

Další z krásných momentů nebyl vůbec v plánu, původně jsme se šli jen projít na západ slunce. Když jsme však seděli na pláži, dost se zatáhlo a vypadalo to na pořádnou bouřku. 

Nakonec z toho nic moc nebylo a já jsem si náhodou všimla cedule u restaurace, že prý tam ten večer bude ohnivá show. Tak jsme si řekli, že si v restauraci dáme večeři a zůstaneme i na show. Dobře jsme udělali, protože jídlo bylo vynikající a ani jedna z nás nikdy nezažila ohnivou show, která se nám moc líbila.