Kanchanaburi

Cesta započala hledáním vlakového nádraží. Rozhodli jsme se, že místo busem pojedeme do Kanchanaburi místním vlakem. Za prvé to bylo pohodlnější skrz batohy a hlavně to na osobu vyšlo pouze na 100 bathů (70 kč). 

Vlak měl dřevěné sedačky, takže nás po čase začala bolet prdel, ale co by jsme neudělali pro ušetření pár korun. A když už mluvím o tom šetření těch peněz, tak jak jsme vystoupily, čekaly na nás zástupy taxikářů. Prej 80 bathů (58 Kč) na osobu, no to my přece nebudeme platit a 3,5 kilometru není zas až tak daleko. No to není, ale když jdete ve tři odpoledne na přímém slunci a s 10 kg batohem, tak už to přestává být sranda. Odměnou za to jsem měla migrénu a nebyla se mnou řeč další 2 hodiny. Takže poučení pro příště taxík je lepší než bolehlav.

Na další den nás čekalo brzké vstávání a půjčení auta ať konečně můžeme něco zažít. Řídilo se příjemně, ne že bych o tom já něco věděla, když jsem byla navigátor (z řízení vlevo jsem
stále posraná). 

Výlet na chrámy začal malinko chmurně neboť hlad nás dostihl velmi rychle. Náš největší problém je sehnat tady něco na snídani, všechno je tu sladké a nebo vám k snídani dají rýži s masem. Tak začínáme den s ovocem po kterém energie vyprší rychlostí blesku a šplhat do x schodů na skoro prázdný žaludek není ideál.

Po vydatném obědě jsme si obě cítily mnohem lépe a vyrazily jsme na komplex chrámů. Po všech těch schodech se nám už postupně klepaly stehýnka, ale za ty výhledy to stálo.

Všechny chrámy v Kanchanaburi byly strašně krásné a hlavně se za žádné vstupy nikde neplatilo. Bylo zde i málo turistů, takže pro nás velmi kouzelné místo, které bychom doporučily.

Erawan Falls

Jsou to nejznámější vodopády v Kanchanaburi v kterých se můžete i koupat. My původně měli plán jet až na jiné méně známé, hlavně kvůli lidem, ale jaksi se nám nechtělo řídit skoro 2 hodiny. Takže alou mezi lidi. 

Po ránu to s lidmi nebylo nejhorší a dokonce jsme měli i hezkou bublinku kolem sebe, prostor fotit či natáčet, ale čím výš jsme stoupali tím se ty cesty začaly jaksi zaplňovat. Vodopády jsou strašně krásné a čisté a těch kaprů v nich. První 3 jsou celkem blízko u sebe a jde se k nim hezkou cestičkou. U 4 začíná vetší stoupání po schodech a k dalším 3 už je cesta delší a člověk se u ní i zapotí. 

Pokud se neplánujete koupat tak park projdete tak za 3-4 hodinky lehkým tempem. Koupání bychom doporučily buď v druhém nebo třetím vodopádu, neboť úplně nahoře to byla totální mačkanice lidí.

Další dva dny v Kanchanaburi byly zase míň záživné, ale i takové dny jsou potřeba. Muselo se využít pračky, která byla zadarmo, takže na cestu máme zase hezky voňavé oblečení. A pak jsme se prostě válely na pokoji a relaxovaly.

Poslední den jsme se vydaly aspoň na procházku po obědě, a takové šok do systému jsme zase dostaly. To že tady po ulicích potkáte potulné a často nemocné psy jsme vypozorovaly už v Bangkoku. Tam si nás ale nikdy nevšímaly a šli se pokaždé někam schovat. Tady v Kanchanaburi jsou malinko víc agresivnější. 

Na psí štěkot je člověk zvyklý, ale u nás jsou aspoň ti psi za bránou, tady jsou na volno a tak nějak startují a hlídají si své území, ale když v klidu jdete dál, tak si vám přestanou všímat. Bohužel včera to tak u jednoho psa nebylo. Ty jeho vyceněné zuby už jsem skoro viděla ve své noze. Naštěstí kolem nás projela paní na skútru a psovi jsme se ztratily rychle z dohledu. Bohužel traumatický zážitek si vezeme sebou a trhne v nás pokaždé když nějakého psa vidíme pobíhat bez lidí.

No a teď už jedeme směr Khao Sok National Park, budeme 3x přesedat a s časy čekání na autobusových nádražích budeme cestovat 24 hodin, snad to nějak přežijeme.