BANGKOK

Cesta z Česka do Thajska, začala komplikací na letišti kdy jsme si musely samy odbavit batohy. Všechno jsme zvládli bravůrně a tím že jsme měli ještě zbylé eura z jiných cest,  tak jsme si každá dopřály kafičko a dortík.

V letadle jsme dostaly polštářek, deku, nafukovcí polštařek kolem krku a další serepetičky. Pak už jsme jenom vyhlížely kdy nám budou servírovat večeři a tím že jsme seděli až vzadu, tak na nás došla řada až nakonec. Po cestě musely být zatažené okýnka, kvůli spícím lidem, ale v jeden  moment se nám to podařilo otevřít a v dáli byl vidět Mt. Everest.

Cesta z letiště byla sice matoucí, ale velmi dobře organisovaná a ani jednou jsme se neztratily. Hlavně se neřídit radou ,,když nevíš následuj dav", ale když nevíš tak se prostě a jasně zeptej. Pak už přišlo na modlení aby nás v klidu pustily a dali nám razítko do pasu. Stát ve frontě bylo nervující i z důvodu že jsme si nebyly jistí jestli nám batohy přijedou s námi. Ale jakmile se objevila ta zářivá modrá a červená barva našich batohů, hned jsme byly klidnější.

Přijít na to jak funguje metro (BTS) nebo vlak v Bangkoku nebylo vůbec složité, stačilo pozorovat další lidi co dělají a tak nějak si v tom člověk už najde systém. Průměrná cena jízdenky metra byla tak 50 bath (36 Kč)

Dny v Bangkoku nebyly nijak extra záživné a hlavním důvodem byla i nemoc kterou jsem si táhla už z Česka. Takže vyležení a odpočinek byly naší hlaní prioritou. To neznamená že jsme vůbec nic neviděly. Ale nejlepší bylo objevení parku Lumphini parku, kde půjčovaly šlapadla úplně zadarmo. K vidění tam bylo taky spoust ryb, želviček a taky varanů

Doufáme že si budeme moct Bangkok prozkoumat zase z jiné části a videt i nějaké ty památky, ale pro teď sme byly šťastné, že Bangkok opouštíme a jedeme do méně turistické oblasti a hlavně někam kde je míň lidí.